23. Den Fátima a dinosauři

23 Den Se naše výprava (já a Jaňule ) pohnula směrem k hranicím se Španělskem, ale nejdřív se jelo na slibovanou Fátimu (Bazilika z roku 1953). Místo, kde se v roce 1917 třem pasáčkům z Fátimy měla zjevit Panna Marie. Bazilika byla docela pěkná, ale z venku mi přišla, trochu jak panelák. Prostranství před ní bylo opravdu mohutné, podle průvodce větší než ve Vatikánu. Po prohlídce jsme vyrazili směr Nechánice. Když v tom Jaňule vyhrkla „Dinosauři“ a já doufal, že si té cedule nevšimne. No nic jelo se na dinosaury a dobře jsme udělali, že jsme tam jeli. Nejdřív jsem si myslel, že půjde o nějakou zoo s vycpanýma modely pro mrňata, ale opak byl pravdou!!! O zjevení Panny Marie by se mohlo dlouho mluvit a spekulovat, ale o tom, že v lomu byli opravdu dinosauři před 175 miliony lety, jsme viděli a osahali šlápoty mírumilovného Sauropoida (jedná se o největší a nejstarší stopy, které byly dosud objevené). Nikdy jsem tak velkého „trilobita“, i když šlo jen o otisk tlapy, neviděl fakt masakr. Srandovní bylo, když nám před prohlídkou pustili 15 minutovou projekci v portugalštině a borec se nás ptal, zda se nám to líbilo. Já že jo, že obrázky byly pěkný, ale ničemu jsme nerozuměli (portugalština mi zní trochu jak ruština). Na cestě za přiblížení k domovu se nám stala, ten den ještě jedna legrační příhoda. Navigace nás navedla k úzkému čerstvě natřenému mostu. Byl řízen kyvadlově a akorát nám padla zelená, jak jsme tam přijeli. Já na to šlápnul a najednou říkám se tam nevejdu. Jaňule si taky nebyla jistá, z dálky to fakt vypadalo na vejšku hrozně malý. Tak jsem začal couvat, aby auta za mnou mohli v klidu projet. Co vám budu povídat, udělal jsem tam takovej zmatek, že dvě auta co jela za námi, to nepochopila a zůstala tam s námi, až do další zelené což trvalo cca pět minut. Já si mezitím v klídku změřil mou postavou most a s další zelenou jsem most noblesně přejel. Po pár kilometrech před přechodem Marvao, se šlo na kutě.

23 Den Se naše výprava (já a Jaňule ) pohnula směrem k hranicím se Španělskem, ale nejdřív se jelo na slibovanou Fátimu (Bazilika z roku 1953). Místo, kde se v roce 1917 třem pasáčkům z Fátimy měla zjevit Panna Marie. Bazilika byla docela pěkná, ale z venku mi přišla, trochu jak panelák. Prostranství před ní bylo opravdu mohutné, podle průvodce větší než ve Vatikánu. Po prohlídce jsme vyrazili směr Nechánice. Když v tom Jaňule vyhrkla „Dinosauři“ a já doufal, že si té cedule nevšimne. No nic jelo se na dinosaury a dobře jsme udělali, že jsme tam jeli. Nejdřív jsem si myslel, že půjde o nějakou zoo s vycpanýma modely pro mrňata, ale opak byl pravdou!!! O zjevení Panny Marie by se mohlo dlouho mluvit a spekulovat, ale o tom, že v lomu byli opravdu dinosauři před 175 miliony lety, jsme viděli a osahali šlápoty mírumilovného Sauropoida (jedná se o největší a nejstarší stopy, které byly dosud objevené). Nikdy jsem tak velkého „trilobita“, i když šlo jen o otisk tlapy, neviděl fakt masakr. Srandovní bylo, když nám před prohlídkou pustili 15 minutovou projekci v portugalštině a borec se nás ptal, zda se nám to líbilo. Já že jo, že obrázky byly pěkný, ale ničemu jsme nerozuměli (portugalština mi zní trochu jak ruština). Na cestě za přiblížení k domovu se nám stala, ten den ještě jedna legrační příhoda. Navigace nás navedla k úzkému čerstvě natřenému mostu. Byl řízen kyvadlově a akorát nám padla zelená, jak jsme tam přijeli. Já na to šlápnul a najednou říkám se tam nevejdu. Jaňule si taky nebyla jistá, z dálky to fakt vypadalo na vejšku hrozně malý. Tak jsem začal couvat, aby auta za mnou mohli v klidu projet. Co vám budu povídat, udělal jsem tam takovej zmatek, že dvě auta co jela za námi, to nepochopila a zůstala tam s námi, až do další zelené což trvalo cca pět minut. Já si mezitím v klídku změřil mou postavou most a s další zelenou jsem most noblesně přejel. Po pár kilometrech před přechodem Marvao, se šlo na kutě.