Portugalsko 7. Den (Kiteboarding a vejlet do města Tarifa)

Máme za sebou sedmý den a já si říkám, zda bych neměl změnit názvy galerek, protože stále nejsme v Portugalsku. No nic, měnit to nebudeme (o. Konečně došlo i na ten sport a já jsem si pěkně zajezdil. Navštívili jsme s Janičkou docela hodně kite spotů, ale tohle je asi nejvíc. Pláž má cca 2 km, dobře ať nežeru tak 1 km. Ale na vodě je snad 100 kiterů, 100 windsurferů, na pláži připravený další cajky mraky opalujících se roštěnek, někdo se koupe a všechno pěkně na jedný hromadě. Zóny tady sice jsou, ale nikdo je nedodržuje a jezdí si, jak se mu zamane. Odpoledne sedáme do káry a jedeme za kulturou na Tarifu. Fotím si Janu u cedule Středozemní moře a o dva metry dále u tabla Atlantický oceán. Nakoupili jsme nějaký ten magnet, zajeli do krámu pro doplnění zásob na horší časy a vracíme se zpět na Cassa de Porro. Potkali jsme borce, co prodával indickou hudbu a on se nás ptal: “Hablas espaňol? Do you speak english.“ Odpověď: Little bit. On: Where are you from, my: Czech Republic, On: Aha tak bude lepší když budeme mluvit česky. Borec žije osm let v Malaze a zachraňuje děti či co v Indii tak jsme mu dali 10e za meditační CD a šel zas o obytku dál. Večer čtu zprávy na Transporterclubu a Štěpán se ptá, zda jsme už našli studánku u dun. No tak nám to nedalo a vydali jsme se jí hledat. Jaňule říkala něco o tom, že se brzo stmívá, ale já kapacita jako že to je ok a šlapeme. No potmě se studánka špatně hledala, takže jsme pochopitelně nic nenašli natož čerstvou vodu.Zítra ráno se tam proběhnu a třeba budu úspěšnější. Včera jsem zapomenul nahodit fotky z dun, tak vám je tam dávám s dnešní porcí. Myslíme na vás, prohibice chlastu, zima jak na Sibiři a do toho si zvolíme za prezidenta Zemana. A pak se divte, že se nám nechce domů.